Historická exkurze Praha – 19. května 2026

V úterý 19. května se žáci 8.A a 9.A zúčastnili pod vedením pana učitele Cerala historické exkurze do Prahy, jež jako každý rok pootevřela dvířka moderním českým dějinám a žákům umožnila pochopit jejich smysl zase trochu jiným způsobem, než je tomu při běžné výuce ve třídě.

Tentokráte se naším cílem staly – s ohledem na „historické načasování“ a technické možnosti exkurze – objekty přímo spjaté s obdobím heydrichiády (tedy až nelidsky brutálního nacistického teroru v Protektorátu Čechy a Morava za působení zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha), předně krypta kostela sv. Cyrila a Metoděje, v níž se po atentátu na Heydricha (operace Anthropoid, 27. 5. 1942) ukrývali českoslovenští parašutisté včetně Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka, a Vojenské historické muzeum na Žižkově, kde si žáci – stejně jako u předchozí zastávky – mohli projít krok po kroku významné mezníky (nejen) naší nedávné historie, prostřednictvím klasických i interaktivních expozic, či zjistit úroveň svých znalostí formou tematicky zaměřených kvízů a cvičení.

A právě při řešení jednoho z nich jsme se s žáky natolik zdrželi, že jsme museli cestou na vlakové Hlavní nádraží poněkud zrychlit krok, abychom z Prahy vůbec odjeli. Ve světle těchto událostí pak poslední z řady doprovodných „přednášek“ všudypřítomných pánů učitelů proběhla bohužel až ve vlaku, namísto blízkosti bronzovému sousoší s názvem „Rozloučení“, které připomíná neuvěřitelnou odvahu a sílu lidskosti do té doby obyčejného člověka – později sira Nicholase Wintona, jenž zachránil 669 převážně židovských dětí před pravděpodobnou smrtí z rukou nacistů v koncentračních táborech.

Historická exkurze tak jistě splnila svůj účel – nepřinesla jen očekávaný pohled do minulosti, ale také nám všem v plné síle připomněla hodnoty, na kterých by měla stát každá svobodná společnost. Události heydrichiády jsou zároveň mrazivou připomínkou toho, kam až může vést nenávist a fanatismus v kombinaci se zneužitím

moci – a právě proto je důležité historii nejen znát, ale také jí rozumět a předávat její odkaz dalším generacím; hlavně v době, kdy někteří jedinci nebo skupiny lidí čím dál více zpochybňují fungování státu i celé společnosti, vybudovaných na pilířích demokratických zásad a principů. Alespoň za první republiky tomu tak bylo…