Vážení učitelé, rodiče a milí spolužáci, dnes jsme se sešli , abychom s Vámi ukončili devět let, které jsme prožili na 3. základní škole.
Dnešním dnem pro nás všechny ve škole něco končí. Končí nejen měsíc červen, ale i školní rok. Nejvíc toho dneškem končí pro nás "deváťáky". Pro nás je dnešní den totiž naším posledním, kdy můžeme být spolu, s Vámi rodiči a učiteli. Každoročně jsme se tak jako ostatní žáci těšili na konec školního roku a začátek prázdnin. Letos poprvé cítíme určité rozpaky a nejen čisté nadšení z nadcházejících prázdninových dnů. Dnes se musíme rozloučit s částí svého života a zároveň přivítat novou životní etapu.
Myslíme, že tyto roky nic a nikdo nenahradí, nikdy je znovu neprožijeme stejně. Většina z nás je zde na základní škole od první třídy, jiní přišli později, někteří zase odešli, ale vždy jsme se dokázali skamarádit.
Vzpomínáme na ten den, kdy jsme se všichni potkali v jedné třídě. Je hodně rozdílné, když jsme chodili do první třídy a když chodíme do třídy deváté. V první třídě jsme byli všichni nejistí, co se s námi bude dít dalších devět let. Ted´ bychom tady nejraději všichni zůstali a nerozcházeli se. Víme, že nám bude moc smutno, jak po nás spolužácích, tak po učitelích.
Nezapomeneme na ,,cyklák" s třídním učitelem Jiřím Ceralem, školní výlety, spaní ve škole, Jesenici, pohádku,, Lotrando a Zubajda"a na jiné další akce, které jsme měli díky paní učitelce Saše Sochorové a Romaně Policarové. Také nemůžeme zapomenout na hlášky a vtípky, které se každou chvíli mezi námi vyskytovaly. V naší třídě jsme se sobě dokázali zasmát a nikdo to nebral s urážkou. Dokonce i naši učitelé kolikrát vyslovili takové hlášky, že se nešlo nezasmát.
Od dnešního dne budeme na svou základní školu jen vzpomínat. Na to, co se nám podařilo, co jsme vyvedli, na kamarádství, na společné průšvihy, na Vás učitele, ke kterým jsme byli mockrát velmi kritičtí a měli jsme pocit, že toho, co po nás chcete, je moc, že je to zbytečné a že nás vlastně trápíte. Neumíte si představit, jak jsme si navzájem říkali, že se už strašně těšíme na konec tohoto utrpení. Dnes nám ale asi všem - někomu rychleji a někomu pomaleji - začíná svítat a chápeme, že velká většina z toho byla pro naše dobro. Byla to příprava na tvrdší přístup na středních školách a i pro celý budoucí život.
Nejtěžší pro nás bude rozloučit se s kamarády i učiteli, které jsme potkávali na školních chodbách celých 9 let. Budeme rádi, když se budeme moci za Vámi občas zastavit a připomenout si dobu, kdy jsme byli ještě "malí" a vlastně mimo školy neměli moc jiných starostí.
Za nás všechny z 9.A Vám všem přejeme krásné prázdniny plné sluníčka, pohody a nezapomenutelných zážitků. A také Vás poprosíme, držte nám palce, ať ten život zvládneme.
Foto zde:
